Vzpomínka na Mons. Václava Habarta

Dne 2. února 2025, ve věku 84 let si Pán k sobě povolal Mons. Václava Habarta, který byl našim dlouholetým duchovním správcem. Dva roky jsem byl ve farnosti u kostela sv. Jana Nepomuckého v Českých Budějovicích posledním z jeho mnoha kaplanů. Vím, že nejenom farníci, ale i všichni ostatní na otce Václava vzpomínají jako na člověka vstřícného, ochotného a obětavého. Toho, který dokázal ostatním dát to nejcennější: svůj čas.Byl vždy dobrým a pohodovým společníkem, člověkem plným správné lidskosti. Uměl zkrátka to, co pro nás často není vůbec samozřejmé, a to obyčejné lidství. 

Vyznačoval se velkým přehledem a zájmem o historii církve a světa vůbec. Rád studoval biblické příběhy a spojoval je s dnešní dobou a naším vlastním životem. Dokázal uvažovat o různých, nejenom duchovních událostech v souvislostech a svým farníkům vše tlumočit jako světlo na aktuální události při pravidelných biblických hodinách. 

Měl rád přírodu, obzvlášť ptactvo. Na procházky na svá oblíbená místa chodil, zvláště když bydlel na faře v Boršově nad Vltavou. Místní si často všimli jeho zaparkovaného auta na blízkém vrchu „Na Babě“, kde ještě nedávno byl. Často chodil k rybníku u Černého Dubu anebo do lesa ke křížku „Na Hraničkách“ mezi Včelnou a Kamenným Újezdem, či okolo jemu blízkého rybníka Štilce. K srdci mu nakonec přirostl i celý doudlebský kraj. A tak v přírodě, otec Václav s růžencem v ruce na své procházce, vždy čerpal novou sílu ke své službě.  Mnozí mohou vydat svědectví o tom, že je naučil trpělivosti a dobrým vztahům. 

Bylo pro něj důležité téma rodiny, a vždy ho velmi rozčílilo, když si někdo dostatečně nevážil svých rodičů. Byl zkrátka jasným svědkem toho, že od dříve narozených se máme mnohé co učit. Byl knězem „pro všechny“. Dokázal se bavit s věřícími i nevěřícími a všechny oslovit svým porozuměním a svou životní, často nelehkou zkušeností. Měl rád Boha a to naprosto důsledně projevoval v lásce k jemu svěřeným duším. Nikdo nemusel mít strach se mu vyznat a svěřit mu skutečně všechno. 

Dvě dimenze jeho kněžského života byly nejdůležitější: eucharistie a svatá zpověď. To by nikdy věřícím neodepřel. Byl věrný a trpělivý zpovědník. Jeho pozdnější povolání, kterému předcházelo civilní zaměstnání v továrně a vojenská služba v armádním hudebním souboru, mu umožnilo soucítit s lidmi a jejich slabostmi. Které však nikdy nezlehčoval. Když musel sám pobývat v nemocnici, tak nejvíce toužil po tom, aby se mohl vrátit domů a jít opět zpovídat. A nakonec ještě mnozí k němu chtěli přijít se vyzpovídat, ale už to nestihli... Otče Václave, děkujeme! 

Na shledanou v nebi. 

P. Pavel Bicek, správce farnosti 

Reportáž o doudlebském božím hrobu lze zhlédnout  on-line pod tímto odkazem:

www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/321298380040004/video/830524